Jak jsem se dal na lenošení
aneb klídeček tabáček

Milí přátelé. Již mnoho let tomu, co jsem tady něco napsal. Kamarádi mi lají a kamarádky tlučou, proč už nic dlouho nového. Nojo, jinošství se změnilo ve zralý věk a zralý vek přešel do sklerotického kmetství. A co by stálo za zvěčnění, to moje skleróza okamžitě zlikviduje. Ale napadlo mi zase jednou zkusit něco veselého v těchto stránkách. I když asi moc veselé to čtení nebude. Úkol je to obzvláště perný, páč nic zajímavého už nezažiji nikdy. Nuž tedy s chutí do toho.

Moje turistika skomírá na oubytě a patrně už nebudu chodit po horách ani kdekoliv jinde. Ne, že by mne sklátila choroba ještě větší, než mám. On infarkt a cukrovka už samo o sobě stačí, aby se člověk se vyprdnul na další život. Ještě jedna další zlá událost mne uzemnila doma, ale tu si s dovolením nechám jen pro sebe. Tak vzhůru prohlédnout si můj všední den.

Havaj

Den dle vědecké definice začíná obvykle v 0 hodin 0 minut a 0 sekund. Lidově o půlnoci. to však netuším neb zůstávám v limbu. Můj nový den tedy začne probuzením ze sna. Slastně si po ránu v jedenáct hodin protahuji bídné skomírající a uvadající dědkovské bývalé svalstvo v posteli, abych si uvědomil, že už nemusím časně ráno mocným skokem z peří a úžasným sprintem do kanceláře, velmi pilně pracovat. Otočím se na druhý bok, vyhodím kočku z postele (čtyřnohou prosím pěkně, mám tři hezké kočičky doma) abych měl životní prostor, zachrochtám a slastně se znovu vracím do nádherného sna. Ano, spánek je mou jedinou radostí v tomto mizerném životě. Mohu snít o tom, co je mi navždy odepřeno. Začíná se mi zdát o krásné pláži na Havaji, jak mne ovívají spoře oblečené slečny palmovým listím. V dáli pomalu hraje náladová romantická hudba a dívky se mile usmívají, hladí mne po tvářích. Je to sen, ve skutečnosti by nade mnou plácaly křídly leda tak holuby se všemi důsledky jejich těla. Kytaristé tedy v mých představách krásně drbou do strun a fešná zpěvačka se nadechuje k procítěné melodii. Hudba zaburácí. Známou kvartu. Jak sto hasičských trumpet a ještě falešně. Co je? Jářku co je na pláži? Chvíli ještě svítí sluníčko a děvčata mi voní do ucha. Hlava drnčí domovním zvonkem, jako by mi bimbali Zikmundem přímo u boltce. Koho sem čerti hází? Pošťačka zuřivě venku mačká tlačítko, div ho neprostrčí plotem skrz. No dobrá, vypotácím se ven, na hlavě všechny tři vlasy vztyčené hrůzou ze zaplašeného snu. Pot odkapává z čela a nad ním mám Čapí hnízdo. Úřednice je vzteky bez sebe, má toho hodně a když na každého bude čumět než se vyvleče, jako na mne, tak bude roznášet ještě příští týden. S omluvným mumláním přijmu doporučený dopis, poděkuji a nádavkem se dozvím, jak jsem pomalej coby lenochod tříprstý ba dokonce dvouprstý. Ještě víc takových adresátů zásilek a může strávit mládí čekáním u dveří. No, mládí má už dávno za sebou, jak pozoruji, takže už si asi čeká hodně dlouho. Slušně se rozloučím, paní mi srdečně popřeje aby mne vzal čert, pošťačku už asi pustil - odtuším.

Pošťačka

Obálku štítivě hodím na psací stůl a šipkou mizím mezi polštáře. Kuknu, blíží se dvanáctá hodina. Slastně zavřu víka. Těším se na blažené upadnutí do náruče Morpheovy a čekám kdy se o5 objeví mořské pobřeží, krásné děvy u mého lehátka na sluníčku a milí hudebníci zády k nám. Už už je vidím. Kytaristé potichu drhnou struny z ovčích střívek. Je krásné teploučko a nastavuji opalování své scvrklé stařecké tělo. Dívky kolem tančí, radost se dívat. Rána. Příšerná. Jak kládou do hlavy. Vylítnu na všechny čtyři, všechny tři kočky se rozletí jak hejno brabců. Co to bylo, sakra? Táži se udiveně a prázdný pokoj mi odpovídá zadumaným mlčením. Co je? Zařvu až se zakymácí lustr a opadne ze stropu kus omítky. Na podlaze se objevila dřevěná bedýnka od nějakého přístroje, schovaná pro případ potřeby. Kóóóčky!!! Zavřískám. KOČKY! Ty sedí na zemi a čučí jak magoři. K+O+Č+K+Y, vřískám jak orkán v poušti. Dívají na toho blbce, co tu řve s nesmírným údivem. Kdepak ony, jsou hodňoučké, kdepak by se honily a shodily ze skříně tu obrovskou škatuli. Se mi něco zdá. Se mi zdá o loupežníkách. Pro změnu. Popadnu dvě zvířata na dosah a za poslední konec kočky, když se snažily zdrhnout. Každou do jedné ruky a otevřeným oknem je vyhodím ven. Pro milovníky zvířat dodávám, že bydlím v přízemí a vyhození z půl metru jim ani v nejmenším neublíží, leč je velmi výchovné. Venku není moje vonná peřina. Třetího kocoura marně lovím. Když už po něm skočím rozcaben jako žába, ledabyle hodí ramenem a já chytím tak babouka na zemi. Ale po půl hodině loveckých fint, dlouhého číčování i mocného nadávání, na něž kašle z vrchu skříně, se mi ho zdaří slovit a letí s roztaženýma nohama s ocasem do šířky i nejmladší člen rodiny též ven za kamarádkama. Zavřu na kličku a opět uléhám. Dýchám jak Sentinel a spánek je v čudu. Musím se zklidnit. Zvolna se projdu po bytě napít se, zaječím jak píchlé podsvinče. Ukopl jsem si holý palec o cihlu, kterou jsem chtěl včera něco podložit, leč na podkládku nedošlo, jen cihla zůstala jak němý svědek mého úsilí. Dopajdám se do kuchyně, zleju se uvolněnou Coca-Colou z láhve po celém těle - vyběhne jak pěna na pivu. Znovu důvod k procvičení nadávek. Vyřízený jak žádost uléhám zpět do měkkého lůžka, vonícího dlouholetým používáním.

Kočky

V okamžiku návratu blažené chvíle s děvčaty z pobřežní hlídky, se rozburácí telefon. Nejprve jsem ho chtěl prohodit oknem za kočkami, ale usuzuji jak ještě jej budu potřebovat a okno též. Tak čekám, jestli dojde baterie. Od večera je v nabíječce, tak okamžik ticha nenastane. Mačkám zelený obrázek na displeji a kamarád se bujaře táže, jestli náhodou nemám pitomej šroub desítku a pět centimetrů dlouhý, že se mu zlomil když měnil výfuk. Nemám nic, řvu do přístroje, nikdy mít nebudu a všechny šrouby jsem včera naházel do škarpy. Přítel se táže, do kteréže. Zanadávám mohutně. Kamarád raději rychle poděkuje, já pokračuji v nadávkách. Když vynechám neslušná slova, prakticky jsem mlčel. Bude pomalu druhá odpolední a stále jsem se nevyspal. Vypínám telefon, vlezte mi všichni na záda, chci mít konečně kousek zaslouženého klidu. Mám obavy, že by se našlo lepší místo na spaní někde u dělostřelnice nebo u kovárny. Nebo u parní mlátičky.

Konečně vypukl klid. S největší radosti se propadám do snění a přivolávám téměř nahé Havajky, aby se o mne začaly správně starat. Kytarové laufy krásně uvolňují duši, radost se šíří kolem a propadám se zvolna do modrých očí místní krasavice, která si přisedla ke mne. Pohladím jí také po havraních vlasech a kolem je jen klid a mír. Alespoň ve snu krásná žena. Ve skutečnosti mne každá pošle do kopru. Nebo jinam. Na hroší místa. Dál než k šípku, dál než do háje. Dalo by se říci, přímo nejdál. Sen krásně nabírá na radosti, dívka si lehá ke mne na lehátko, ani mne neudivuje, jak se ke mne vejde. Křuch!! Lehátko praská, levná umělá hmota, rána, boule na hlavě, slečna cosi brblá a mne vypadl z pusy kanál. Bohapustě kleju a dlaždiči se červenají. Mohu popsat jen předložky a spojky, zbytek je zcela nepublikovatelný. Oči vyletí až nad čelo, vidím místo pláže svou ložnici. To se mi snad zdá, řvu a ono se to nezdá. Vyhrabávám se z trosek tropického lehátka. Prdlajs. Z trosek postele. Nojo, už vím, na co jsem tu cihlu včera se táhnu. Nalomené prkno v posteli jsem chtěl podložit, aby se nestalo, co se právě stalo. Kočky za oknem se mi smějí. Celou postel musím odstrojit, abych se k prdlému dřevu dostal, narovnat, podložit stavebním materiálem, naházet vše zpět a upravit aspoň na chvilkový odpočinek a zřítit se zpět a čekat posilující spánek. Ten nikde. Myslím, že se vzteky přeskočím. Bodejť, to bylo leknutí. Snažím se zklidnit mumláním mantry a celkovou hypnózou. Výsledek se dostavuje za hodinu usilovného mumlání velmi nahlas. Pomalu se vrací nádhera pobřežní pláže, teplá voda voní na slunci a slečny voní vedle mne. Krásné snové se mi vrací v barvách tropicalu. Muzikanti se vznáší nad hlavou. Volare cantare. Vznášet se a zpívat. Klid a mír. Klid a mír je surově zničen. Já vybuzen do běla.


(pokračování příště, v případě, že se zastřelím tak nikdy)





×

Milý Oto, nejde o to ale o to, jak ten Oto přišel o to. Pan Vyskočil vyskočil a přeskočil Vyskočilku a Vyskočilka vyskočila a přeskočila Vyskočila. Není spaní jako spaní, ale spaní s paní, to je spaní. Ne ta teta za tou tetou je támhleté tetě tetou, to ta teta za tamtou tetou je téhleté tetě tetou. Tato teta to je teta této tety, tuto této tety teta je tato tety této tety teta, tyto tety této tety teta, ta teta tety tuto tety je tuto tato této tety teta a ta teta této tety. Byly tři Japonky, Pipka, Pipka Dripka, Pipka Dripka Lampampony. Byli tři Japonci Jax, Jax Drax, Jax Drax Drony. A ti se vzali. Pipka s Jaxem, Pipka Dripka s Jaxem Draxem a Pipka Dripka Lampampony s Jaxem Draxem Drony. Když napíšeš, že napíšeš tak napiš a nepiš, že napíšeš, když nenapíšeš. To já, když napíšu, že napíšu tak napíšu a nepíšu ze napíšu, když nenapíšu.

Hopla srdíčko hopla, to tě jen láska do prdele kopla. Umění je sníst uhlí a vysrat brikety. Šukali ještěrky na štěrku, šukali tužkovou baterku. Anička Antikopočerepapinovikovičová má nejkulinkaťoulinkatější kuličku na světě. Strýček Šusta slyšel, že všechny myši v naší chýši mají šaty šedé a proto špitl Šulistovi, že všechny myši v naší chýši šedý myšák žere. Měla babka vrabce v kapse, vrabec babce v kapse píp, zmáčkla babka vrabce v kapse, vrabec babce v kapse chcíp.

Když mě vidíš, nemůžeš mi odolat - něžně do mě vsuneš prst, pomalu ho vytáhneš a slízneš všechnu mou sladkost - já jsem tvá jediná láska - tvá Nutella! Vem si ho do ruky, strč si ho do pusy - ten kartáček na zuby! Nebudeme přeci tvrdnout doma, ne - tvoje játra. Ahoj, můžu se u Tebe zastavit na čaj? - jdu zrovna kolem - chci tě položit do postele a strávit tam s tebou pár dní - budeš se se mnou krásně potit - tvá Chřipka. Je jaro - ptáci to dělají, motýlci to dělají, včeličky to dělají - jen ty to neděláš - chceš to dělat taky? - ale to nejde - lidé prostě nelétají. S tou první to byl nářez - byl jsem hotovej hned - s tou druhou jsem se už trochu zapotil - tu třetí už jsem jenom vylízal - sníst tři palačinky po obědě  už nešlo. Miláčku, prosím dej mi ho do ruky, dám si ho do huby - ten kartáček na zuby.


(Ve zrodu, nezbláznil jsem se ještě, nesmysly jsou pro ladění formátování)

Zeleneč, naps.m.201y/stalo.m.201y


Návštěvní kniha
Zpět na Archív
Domů

Valid HTML 4.01 Transitional Dokument vytvořen Seamonkey Uživatel systému Fedora