Výroba mořských vln, s.r.o.
(Spolehlivé Rychlé Osvěžení)

Jednoho dne za mnou přišel kamarád a bohapustě nadával, jak už všichni dělají na sebe a tak je potřeba začít co nejdříve vyvíjet také nějakou podnikatelskou činnost za účelem boje proti chudobě. Je třeba naplnit vlastní kapsy, namísto obohacování našich krutých zaměstnavatelů, jež tyjí z našich mozolů.

„Nojo, ale kde sebereme finance na zahájení nějaké aktivity, když oba oba dohromady máme tak akorát kulový?“ Zeptal jsem se naivně.

„Na co peníze, přeci si je podnikáním poctivě vyděláme. Mnoho amerických multimilionářů začínalo bez vindry, jako umývači nádobí, nebo čističi bot. Taky startovali čepováním benzínu u pumpy a končili jako majitelé celé pumpy a nakonec z nich byli ropní magnáti!“ Hlásí radostně přítel. „Musíme najít takový džob, který nám vynese balík a bez mohutných investic!“

„Jářku a jaký?“ Táži se. „Všechno stojí prachy, musíme nakoupit materiál, pronajmout si kanceláře, sehnat zaměstnance a zaplatit jim.“

„Css.“ Upustil do povětří kamarád vzduch. „Css, nejdeme hned budovat fabriky s deseti komíny, to možná tak za rok dva. Pro začátek se spokojíme s tvojí zahradou a trochou ruční práce.“

„S mojí zahradou?“ Žasnu. „Chceš něco dělat z kopřiv a lebedy? Tak leda krmení pro žoužaly. A kdo bude tady zadarmo na nás dřít? Co vůbec chceš vytvářet?“ Chrlím značně naivní věty.

„Budeme prodávat mořské vlny!“ Hlásí přítel hrdě. Jen slavnostní fanfára chyběla.

Začal jsem se dusit cigaretou.

„Nekřuplo ti náhodou v rozhledně?“ Vytřeštím hlas i s očima.

„Kdepák, hlavu mám jak novou. Je léto a každý zbohatlík má na zahradě bazén. Začneme do nich vyrábět mořské vlny.“

„Mořské vlny?!! Jako u Baltu?“ Lapám po kyslíku a nenápadně volím na telefonu 112, snad mě spojí na psychiatrii.

„Neboj, ještě mi neloupe v rotundě“, odpoví přítel, jež si všiml mého počínání. „Je to jednoduché. Dvanáctivoltový zdroj, aby je to nepobilo kdyby se to probilo, motor a ten bude přes vačku kymácet s novodurovou deskou, která bude honit vodu a tím vyrábět vlny. Celé se to nacpe do nějaké škatule z děrovaného laminátového krytu a je to. Budou nám za to trhat ruce. A tak přestěhujeme peníze od boháčů do našich kapes, což je účelem hry.“

Nápad mě nadchnul. Začali jsme horečně vyrábět prototyp a zkoušet v mém cachtadle na zahradě. Perfektně se dařilo.

„Hele, dáme tam raději silnější motor a větší zdroj, voni maj’ někde velký ty koupadla a tak ať jsou pořádné vlny.“ Pobízel kamarád. „Čím větší vlny, tím víc zbohatneme, a pojedeme na Bahamy a ženský se budou jen hrnout.“

„No nevím, jen aby je to neutopilo a netrávil jsem dovolenou na Pankráci.“

„Dáme jim do bazénu vlny a né vodníka. Neboj, dneska jsou pracháči s jezerem přes celou zahradu. Strčíme tam tenhle motor z potápěčského čerpadla. A připoj tam větší transformátor, z tý silný svářečky!“ Neustále stupňoval mohutnost stroje přítel.

Přidávali jsme na výkonu, zvětšovali vlnotvornou ploutev, rafinovaně měnili její tvar. Jen aby výsledné vlnobití bylo co nejvydatnější a pro koupálisty nejkrásnější. V našem betonovém, do zahrady zapuštěném vodním díle to bylo perfektní, jak na pobřeží Atlantiku před bouří. Mé námitky, jestli to už nestačí, přítel s úsměvem odmítal a neustále tvrdil, že všichni mají obrovské vodní plochy, tam by nějaké malé vlnky vůbec nebyly vidět. Už jsem uvěřil, jak má každý doma soukromou přehradu.

Konečně byl přítel spokojen. Radostně se díval, jak poskakující hladina vyhazuje přes plot žáby a menší hlodavce. Dokonce vyletěla ven i omylem spadlá kočka. I nastal čas prodeje. Vylepili jsme po okolí vlastnoručně namalované plakáty a dali reklamu do místních novin. Zákazníci si prohlédli náš demo výrobek na zahradě, valili oční čidla a nepřáli si mít doma nic jiného, nežli jedině tyhle mořské vlny. Objednávky se jen hrnuly. Museli jsme zapojit ještě několik našich kamarádů do výroby, aby se pokryl zájem. Už jsme se viděli jak trávíme zimu někde na Velikonočních ostrovech na pláži, obklopeni vínem, zpěvem a hromadou milých děvčat, neboť budeme nesmírně, ale opravdu nesmírně krásní. Z bankovních výpisů se neustále ujistíme, jak jsme letos zkrásněli.

Avšak spravedlivý trest za to, že jsme se pustili do podnikání s holýma rukama, nedal na sebe dlouho čekat. Mořské vlny byly opravdu vydatné, snad neustálým kamarádovým pobízením trošku předimenzované. Ještě v kulatých plechových nádržích se udělaly stojaté vlny a celek se dostal do rezonance. Pohled na to byl opravdu velkolepý. Po zapnutí stroje se udělaly krásné vlnky, dítka do nich po nohou s veselým výskotem naskákala a radovala se. Pak to chytlo tu zatracenou rezonanci, dítka zase vyskákala ven, pro změnu po nose a s brekem. Uprostřed se učinilo obrovské vzdutí hladiny, stoupající nahoru a dolů. Po několika erupcích vyskočila voda do úctyhodné výše, vyházela nafukovací lehátka a plavací kruhy dvacet metrů daleko, načež se hluboko zanořila do nitra a bazén se za hromového šplouchnutí rozložil na původní výrobní materiál – tedy teď už na vynikající zboží pro sběrné suroviny.

Jen tak tak jsme z utržených peněz zaplatili škodu, před některými zákazníky, jež slibovali fyzické násilí, se ukrýváme dosud. Krach nás poučil, že se do podnikání nemá nikdo pouštět poctivě a bez dříve nakradeného kapitálu.


(Zcela vymyšleno, podobnost s reálem může být jen čistě náhodná, vyšlo kdysi v nějakém časopisu)

Zeleneč: kdoví kdy


Návštěvní kniha
Zpět na Archív
Domů


Valid HTML 4.01 Transitional Document made with KompoZer