Jak se zbavit krtka

Zahrádka u domku předurčuje člověka, aby pěstoval bezdusičnatou a k prasknutí vitamíny nacpanou zeleninu. Po večerech se pak sedí na lavičce před domem a odpočívá po celodenní dřině v předklonu se zadkem namířeným na slunce. Pyšně se zkoukávají výpěstky hodné výstav a přemýšlí, co vhodně nastražit na obdivný pohled kolemjdoucích tak, aby horní soused puknul závistí a dolní vzteky nespal. Někdo pěstuje pouze anglický trávník a diví se proč to není stále ono. Pravda, stará se o něj správně, ale musí tak činit čtyři sta let jako v té Anglii. Další zase má nejraději zahradu celou vybetonovanou a natřenou na zeleno, nemusí jí sekat. Mám však i takového přítele, který vlastní rozsáhlý kus pozemku a jenž tvrdí, že mu tam nic neroste.

„Neříkej mi, že když zasadíš třeba ředkvičky, tak ti nic nevyroste?“ táži se jej.

„Nóó, když zasadíš, tak možná jóóóó...“, protáhne přítel.

Nechci se mu podobat a tak pěstuji mnoho druhů různých užitečných rostlin zpestřující stravu, prodlužující věk a protahující ksichty ostatních zahrádkářů. Až do nedávna. Při večerním posezení a pyšné přehlídce svých úspěchů, s hrůzou vidím pravidelně se nadzvedávající zeminu. Zčernalo mi před očima při pokusu o infarkt. Usídlil se mi totiž mezi pažitkou krtek. Byl by mi docela sympatický, neboť mu ruce jdou dozadu jako moje. Avšak podryté záhony, vyhrabané kedlubny a rozvrtané jahody mě strašlivě popudily. Ulovím ho a mé rostlinky budou zase vzkvétat. Vycpaný bude zdobit přijímací salón a můžu se pak před dámskými návštěvami dobrosrdečně vytahovat loveckou trofejí. Protože ulovit krtka je horší, než střelit vzteklého lva na poušti.

Vlezl jsem tedy odhodlaně do zahrady, nyní nepřátelského území a ozbrojil čerstvým, dobře nabroušeným rýčem a sledoval, kde se zem začne nadzvedávat. S rychlostí náčelníka Apačů vrhám tento jako oštěp a tím přehrazuji krtkovi ústupovou cestu. Motykou zuřivě kopu, ale místo toho lumpa šly ven dva celery, několik mrkví, hrst žížal a stará kost našeho psa. Tu si šel čokl okamžitě někam žužlat, místo aby aportoval toho zmetka v zakouslém stavu, já žužlal žížaly a vyhodil mrkev na hnůj. Nebo obráceně, ve spravedlivém hněvu si to již nepamatuji.

Takhle bych si zahradu zdevastoval vlastníma rukama. Změním tedy způsob boje. Prý pomáhá nacpat do krtin staré láhve, částečně naplněné vodou. Vítr na nich bude skučet a klidumilné zvíře odtáhne dobrovolně k sousedům. Avšak ten můj parchant byl patrně hluchý. I když se záhon podobal skladu před stáčírnou lahváčů do flašek, platné to bylo jako Žižkovi telefon. Meluzína hučela jak na Vídrholci a kolemjdoucí si zacpávali uši. Krtek nadzvedával nerušeně brokolici. Přijela sem i motohlídka, že si mám vypnout ten poplašňák, kdo to má poslouchat celou noc.

Zakoupil jsem několik zaručeně funkčních pastí. Plastový škopíček naplněný vodou, zahrabaný do záhonu. Zcela určitě při hrabání chodby se prokope ke kyblíku, zahučí tam a nebude moci ven. Pak se snadno odnese a zahodí někde do zahrady na druhém konci města. Tak mě ubezpečoval odborný prodavač v železářství. Ten můj debil však kopal všude jinde, jen nad kýblem ani náhodou. Napadlo mě nastrkat všude tu kýble, aby nemohl nikde vrtat svoje tunely.

Začal jsem vzpomínat na své dávné chemické pokusy a jal se shánět komponenty na výrobu yperitu a k nemalé radosti zjistil jejich volnou dostupnost. I fosgen se dá snadno v domácí dílně vyrobit. Od syntézy bojových jedů mě odradil přítel. Navrhl zahubení nebezpečného zvířete výfukovými plyny. Druhý den ke mně přitrabantil. Když jsme mu do výfuku narazili hadici, posmívám se mu, proč si konečně nekoupí místo těch motorek auto.

„Ty máš taky motorku! Wartburg je také dvoutakt!“ Triumfuje.

„Kdepák, to je auto, vždyť má chladič!“

Kamarád rozvášnil své motocykly a vytáhl sytič, aby měl krtek silnější zážitky. Motor (nebo co to má uvnitř) vydatně bublal. Hadice se nadouvala. Ze všech skulin země se valil modrý dým a vůkol se rozlehl hromový smrad. Prej vzal víc oleje, aby to hodně čoudilo, tohle přece nemůže ten mizerný hmyzožravec vydržet. Nebo mu aspoň někam zdrhne potrava a pojde hlady. Ještě týden puchla naše zahrada jako naftové pole, podrytá však byla nyní navíc kapusta. Zjšťuju, že nepřítel má zcela určitě protichemický výcvik. Zato já prodávám před barákem novinku: Uzenou zeleninovou směs do polévky.

To už bylo na mně moc. Přece to zvíře není nezničitelné! U všech čertů, co s tím syčákem? Prokel jsem všechny dobré rady na zničení krtka, jeho taky, včetně autorů těch návodů, se všemi jejich předchůdci, snad až k neandrtálcům. Když vynechám neslušná slova, prakticky jsem mlčel. Povalující se hadici z našeho pokusu o udušení té bestie jsem napojil na láhev propan-butanu od lávového grilu a vydatně napustil chodby plynem. Pak jsem škrtnul sirkou. Dveře do pekla se otevřely.

Když se mi vrátil sluch a zrak a hasiči odjeli, stačilo zeleninu jen posbírat. Některou na zemi, jinou na stromech a část u sousedů. Květák byl dokonce vařený. Ale krtek se od toho dne u nás již neukázal. Teď čekám, kdy se do mého nového obrovského bazénu přes celou zahradu, nastěhují hadi.


(Zcela vymyšleno, podobnost s reálem může být jen čistě náhodná, vyšlo kdysi v Dikobrazu)

Zeleneč: kdoví kdy


Návštěvní kniha
Zpět na Archív
Domů


Valid HTML 4.01 Transitional Document made with KompoZer