Sousedi

Jak už se tak stává, moje zahrada přiléhá k jiné parcele s obydlím. Dobrý kamarád, který tam dlouhá léta bydlel, náhle ztratil poslední zbytky rozumu a oženil se. Přestěhoval se za manželkou do pohodlného paneláku a domek prodal. S novým sousedem jsme se celkem nijak nesblížili. Občas jsme se pozdravili, někdy jen mlčky potkali a nic více. Až do dne, kdy si u mého plotu zřídil mohutné hnojiště, vyluzující strašlivý smrad s dostřelem na dva kilometry a spolehlivě hubící slabší jedince. Zapřemýšlel jsem hned o pomstě a hledal vhodnou příležitost k odvetě.

Nebylo třeba čekat dlouho. Záhy vyprali a na řádně zašňůrovanou zahradu rozvěsili bělostné povlečení, prostěradla a záclony. Aby okolí obdivovalo jejich ložnici a miniaturní spodní prádlo. Vítr také vál příznivým směrem, tedy přímo k rozvěšené domácnosti. Nyní přišla má chvíle. Stačilo na druhém konci mé zahrady zapálit oheň, vylepšit čerstvou trávou, térovým papírem a několika plechovkami staré barvy, ještě předválečné, po dědovi. Očekávání mě nezklamalo. Plameny ohně se zkrátily, až zmizly úplně a nahradil je mohutný sloup barevného dýmu, uvnitř něhož se vytvořily nádherné, půlmetrové chundály černých sazí. Zvolna se vznesly jen proto, aby za plotem klesaly ve štědrých dávkách na prostěradla a zachytávaly se v podprsenkách, jako v korečkách říčního bagru.

K mému úžasu mi nevynadal, jen zachmuřeně pozoroval prostor. Za týden jsem v neděli objevil za kůlnou umně zamaskovanou hadici, ze které pramenil hromově páchnoucí septik. V plynové masce s biofiltrem se mi zdařilo do hadice narvat uříznutou násadku od koštěte. Vyjdu ven a očekávám dobrou zábavu. Vidím, jak se sousedova kalovka namáhá, supí, skřípe. Ten kolem komicky poskakuje a tahá za různé páčky, očividně neví co se děje. Posadím se na židličku a dívám se, což ho děsně nervuje a točí, čím nemá. O půl okamžiku později poznal podstatu věci. Natlakovaná hadice povolila rovnou u příruby. Všechny fekálie a merkaptany se s radostí z nenadálé svobody vrhly na jeho nedělní oblek venkovana - montérky a ještě před chviličkou dokonce nové. Nechci hádat, co mu vlítlo za lacl.

A tak začalo naše strašlivé nepřátelství, kdy jsme si dělali navzájem to nejhorší, a mlčky vytrpěli nastraženou léčku a přemýšleli o šťavnaté odvetě. Vynalézavost obou byla vynikající, nelitovali jsme jakékoliv námahy. Soustředit tuto energii na něco užitečného, přebudujeme celou vesnici na kulturní centrum střední Evropy. Slabší jedinci by si stěžovali na úřadech, ale to bylo pod úroveň takových skvělých mozků.

Například když jsem česal jablka, zlomily se pode mnou naříznuté štafle. Nemohu už za to, že mi při tom spadly natrhané renety i s košíkem a zbytky žebříku do vedlejší zahrady, bohužel přímo na nově zasklený pařník. Možná jsem trochu nepatrně těm troskám pomohl získat správnou průraznou rychlost. Za to mě hned nevinně ztrestal hromadou pichlavého trní, které zakrylo celý záhon kedluben. Orval snad všechny akáty a šípky v okolí padesáti kilometrů a ještě přidal lodyhy bolševníku. Tak jsem celý den sbíral v parku psí exkrementy, abych jich vedle, na pečlivě udržovaný trávník naházel štědrou dávku a pro lepší zážitky doplnil koňskými kobližky, pro ty jel až do jezdeckého oddílu. Druhý den si jdu vytáhnout ze země mrkev. Soused si dal celou noc práci s tím, že sklidil mojí karotku a zapíchal na původní místo jen zbylý chrást. Oplatil jsem mu stejnou s pórkem, on se revanšoval cibulí.

V zimě kolega nevyjel autem, neboť mu ho někdo celou noc polejval vodou, až ráno vypadalo jako eskymácké iglú a ne dopravní prostředek. Roztálo tuším až na jaře. Kontroval tím, že mi do rána zašrouboval vchodové dveře domu a tak jsem musel ven oknem a osvobodil dveře až po hodině páčení a tahání stovek vrutů. Představte si to překvapení, když ráno pádíte rozespalý do práce, odemknete a s dveřma stejně nehnete, akorát se majznete do nosu.

Na jaře pak měl soused šikovně vykopanou stružku do zahrady, zrovna přišel podpořit mojí snahu mohutný liják. Když jsem šel vyhodit svinstvo do popelnice, už se tam nic nevešlo, protože byla celá pečlivě zalitá betonem až po okraj. A nepřejte si slyšet, co mi řekli popeláři, když se jí pokusili nadzvednout do kuka vozu. Mnoho těch slov jsem ani neznal. Tak jemu mu na oplátku zahodil dřevěný můstek, když v naší ulici kopali kanalizaci a tudíž měl před vchodem neschůdný pětimetrový sráz. Ještě jsem tamvočeské úderníky s milým úsměvem mystifikoval, že má zadní východ ze zahrady, můžou mu proto klidně podkopat i vrata. Po té, co jámu zaházeli a já s radostí po dlouhé době zajížděl do garáže, našel jsem v trávě zamaskované prkno s trčící sadou hřebíků, bohužel až po zaparkování.

Jednou se mi podařil nádherný kousek: Vzduchovkou jsem sestřelil sousedovi jeho vlastní vosí hnízdo otevřeným oknem rovnou do kuchyně. Na ten řev a tolik neslušných slov budu vzpomínat s radostí ještě dlouho. Nevím jak on to dokázal, ale druhý den jsem měl v kuchyni párek tchořů i s mláďaty, čímž si vykoledoval přestříkání třešní acetonovou barvou namodro. Byl to nádherný pohled, když po flámu opatrně vylezl v pyžamu před dům. Protáhl se a slastně otevřel oči. Na modré třešně je vytřešnil, pardon vytřeštil, zalapal po vzduchu a zapřemýšlel co včera pili. On pak triumfoval natřením mých nádherných růží něčím strašlivě lepkavým a určitě to obsahovalo sekret oněch tchořů.

Vůbec nemluvím o drobnostech, jako je neustálé přehazování chcíplého potkana navzájem přes plot, dokud se ta krysa zcela nerozpadla, vyrábění hluku rádiem, zvonkem či starými hrnci, když druhý spí, neustálé zavírání plynu a vody v chodníku (to nejlépe když je někdo řádně namydlen a ve vaně), naopak pouštění hmyzu a ptactva otevřenými okny do bytu. Na to jsem si už dávno zvykli, považovali za nutnou součást života a ani nijak neopláceli.

Až jednou jsme se potkali v hospodě. A tam jsou všichni lidé kamarádi, obzvláště po deseti pivech. Kupodivu, soused ani netušil, že všechno zavinila jeho kupka hnoje. Prý, stačilo říci, že mi vadí a ihned by jí přestěhoval jinam. Na druhou stranu zahrady. K jinému sousedovi...

Rafinovanost našich zlomyslných léček z nás udělala nejlepší kamarády, protože oba máme obrovský smysl pro humor, jinak bychom totiž ono vzájemné vytáčení nevydrželi. A brzy spojíme své síly a vynalézavé hlavy, protože naproti nám v ulici, se rozhodli podnikat. Je mi jich už předem líto. Koupili si totiž dva plemenné kozly...


(Zcela vymyšleno, podobnost s reálem může být jen čistě náhodná, mikrokomedie v TV)

Zeleneč: kdoví kdy


Návštěvní kniha
Zpět na Archív
Domů


Valid HTML 4.01 Transitional Document made with KompoZer